RUNNING IS HAPPINESS

by - října 07, 2018

Obrázek není můj (je z Google obrázky)
Už delší dobu mi tenhle článek leží v hlavě, aspoň tedy ten název, a o čem zhruba by tento článek měl být, když teď ale sedím u počítače, nejsem si jistá, jak bych vám to měla podat. Měla bych vám říkat, jak je běh skvělí a měli byste ho všichni dělat? Ne, na to se úplně necítím, protože to není pravda. Tedy, samozřejmě je pravda, že běh je skvělí, ale nemyslím si, že byste ho měli dělat všichni. Protože každý jsme jiný a každý sport sedne někomu jinému, takže podle mě nemá cenu vám tady nutně vnucovat běh. Spíše bych měla mluvit o sportu jako takovém. Jelikož jak jsem poslední dobu zjistila, jedna z mála věcí, co mě opravdu dělá šťastnou je právě sport.

 Někdo si teď asi říká, proč to tak je, že? Proč právě sport, u kterého se nechutně zapotíte, všechno vás bolí a jste akorát unavení? No, řeknu vám to jednoduše. Poprvé se asi opravdu cítíte naprosto pod psa a říkáte si, proč jsem sakra do té posilovny chodil/a, nebo proč jsem jen já blbá chodila běhat. Když se ale druhý den vzbudíte, máte najednou strašnou chuť jít, a udělat to znova, a pak znova a znova.  A to je právě ten pocit, který zažijete jenom po sportu. Ano můžete něco podobného zažít i u jiné činnosti, ale myslím, že nikdy to nebude stejný pocit jako při sportu. No, doufám, že jsem vás teď trochu naladila, a že teď budete s chutí poslouchat můj příběh.

Když jsem byla menší, rodiče mě přihlásili na aerobic. Bylo to jen takové cvičení, nic závazného. Jednou si mě ale ta cvičitelka vybrala, a řekla rodičům, že by mě chtěla do závodního týmu. A tak se tak stalo a já začala cvičit step-aerobic. Upřímně, moc si z těch začátků nepamatuji, každopádně musím říct, že to bylo moc super, a že mě to do určitý doby bavilo. Ale pak se to najednou změnilo... Měla jsem jistý úraz, a nemohla jsem nějakou dobu cvičit, a najednou jsem zjistila, že mi to vlastně vůbec nechybí. Za ty roky, co jsem to dělala, mě  to najednou přestalo lákat. Už se mi nedostával pocit, že to co dělám, je dobrý, a že mě to baví. A ta jsem skočila. Ale abych byla upřímná, nebylo to jenom kvůli tomu. Začali se strašně zdražovat dresy, a naše trenérka taky nebyla zrovna příjemná, takže jsme se společně dohodli, že to ukončíme.

No, skončila jsem s aerobicem, a najednou přišel dlouhý čas, kdy jsem se sebou moc nedělala. Myslím tím sportovně. Začala jsem hrát na piáno, a na sport už jsem "neměla" čas a ani náladu. Teď vím, že to bylo špatně, ale tak možná mi to pomohlo k tomu, abych se sebou později začala něco dělat. A pak přišla devátá třída a já měla jít v druhém pololetí do tanečních. Najedou mě přepadla strašná touha začít zase cvičit. A tak jsem začala. Nejdřív s jednoduchými patnácti minutovými cvičeními, a upřímně, úplně jsem u toho umírala. Ale neodradilo mě to, vydržela jsem. Čím déle jsem cvičila, tím se všechno zlepšovalo a já zvládala čím dál náročnější cvičení, ale pak přišlo léto po tanečních, a já jako bych najednou zase nestíhala. Samozřejmě to byl zase jenom způsob nějaké výmluvy, a já toho zase nechala.

Pak jsem si občas zacvičila, ale zdaleka to nebylo tak časté a už vůbec ne pravidelné , takže to moc výsledků nemělo. Až letos v létě jsem se konečně dokopala k tomu, abych začala běhat. Několikrát mě to lákala, ale nikdy jsem se k tomu nedostala až do teď. A bylo to to nejlepší, co jsem mohla udělat. Strašně mě to chytlo, a za to můžu poděkovat jenom svýmu taťkovi, který mě vlastně svým způsobem i donutil. On už běhá nějaký ten rok, takže jsem ráda, že jsem se teď k němu připojila. I když si vlastně každý běháme to svoje, a kolikrát ani ne spolu, jelikož to časově nestíháme.



A také jsem začala od září chodit do fitka. Už dříve mě to lákalo, ale teprve od srpna jsem si je začala vyhledávat, a hned první týden v září tam šla. Mám to teď jako takovou rutinu jednou týdně. Vždy v pátek, i když ten samý den chodíme se školou od šesti ráno na povinný plavecký výcvik, který musím kvůli svému oboru absolvovat. Neříkám, že je to jednoduché, ale zvládnout se to dá, protože jak já ráda říkám, pokud se chce, všechno jde! 😄

Teď budu ráda, když mi do komentářů napíšete, jaké sporty děláte vy, a co vás na nich nejvíc motivuje 😆 děkuji. ¨

Xoxo Clara

You May Also Like

2 komentářů

  1. Ahoj :Dd Po delší době jsem zase navštívila tvůj blog a je moc hezký, obdivuju, že jsi u toho pořád vydržela. Já jsem teď neměla dlouho na psaní vůbec čas, ale zkouším zase začít znovu a vím, že tobě se můj blog líbil, tak pokud budeš mít čas a chuť můžeš se klidně zase podívat :)
    https://mynewlucyblog.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, jéé, děkuji :D Ano, blogování mě baví, beru to už jako součást mého života, tak snad mi to zůstane. Určitě kouknu. Já si právě říkala, že všichni, se kterými jsem dělala rozhovor, ve svém blogu už dále nepokračují, a tak jsem ráda, že je někdo zpět :D

      Vymazat

Mé díky patří za každičký komentář tady. Jsem vám vděčná, že se vám článek líbil a teď ho tu odměníte komentářem...