MOJE MOTIVACE KE CVIČENÍ / NĚCO JAKO STORYTIME



     Ahojte,



        pokud mě někdo z vás sleduje  déle, asi ví, že ráda cvičím, a já bych vám dnes chtěla objasnit vlastně celí můj cvičící příběh. Začalo to když jsem byla malá a toužila jsem někam chodit, jezdila jsem na různé cvičení ale pořád jsem nemohla najít něco, co by mě opravdu bavilo a tak jsem tam moc dlouho nevydržela (dohromady to byli asi jeden nebo dva kroužky, tak to neberte moc vážně 😉) , pak jsem začala chodit na aerobik a to mě opravdu začal,o bavit. A jednou mě dokonce vybrali a zeptali se mě, jestli bych nechtěla cvičit step aerobik, a tak jsem šla. A dělala jsem to opravdu dlouho, dokonce několik let. A co bylo hlavní, bavilo mě to. Cvičili jsme nové sestavy, jezdili na závody a kupodivu i vyhrávali, samozřejmě ne hned ze začátku, ale pak to šlo nějak samo 😉.



Tohle je moje nejcennější medaile, byla to první zlatá a taky se soutěž konala na jednom určitém místě...





 Jenomže... pak se něco pokazilo a mě to přestávalo bavit, dresy najednou přibývali na ceně a všechno se to nějak bortilo, až jsem přestala. A několik let jsem nic nedělala, "jediný" pořádný pohyb (myslím jako pravidelné cvičení), co jsem měla, byl tělocvik ve škole. Nejdřív to na mě nebylo vidět, ale postupem času jsem trochu přibrala. Doma mi říkali, že bych s tím měla něco udělat, ale já byla líná.


 A jednou, když jsme se chystali na dovolenou, a proto si pouštěli na televizi fotky z předchozích dovolených, jsem se na sebe zadívala a řekla, tak a dost, s tímhle musím něco udělat. Aby jste to pochopili, já nebyla tlustá, ale bříško jsem trochu měla, to je fakt 😊


 Takže abychom se k tomu konečně dostali, řekla jsem si, že s tím musím něco udělat, zvedla jsem se z gauče a šla do pokoje najít si na počítači nějaké videa se cvičením a už to jelo. A co si budem povídat, první dny mi bylo děsně, nemohla jsem už po deseti minutách, ale jak čas plynul, víc a víc jsem byla zvyklá a víc a víc mě to začínalo bavit. Začali se na mě projevovat změny a okolí mě chválilo a já nemohla být radši. A teď jsem tady, píšu vám článek a jsem spokojená se svou postavou a vším. Tedy, ne že bych na sobě nechtěla ještě něco zlepšit, přeci jenom, jsem pořád na začátku cesty, ale to mi nevadí, protože nikdy nejste u konce, nikdy nic nemáte hotového...



 Xoxo Clara 😙

Žádné komentáře:

Okomentovat

Mé díky patří za každičký komentář tady. Jsem vám vděčná, že se vám článek líbil a teď ho tu odměníte komentářem...